Scotland: Výstup na Ben Nevis, 3. den

    Spím tedy na letišti(posteli) s Míšou dobře :). Dnes je v plánu nejvyšší hora UK Ben Nevis. Nejdřív musíme dorazit do údolí Glen Nevis, což je od našeho ubytování asi 2 km pěšky. Počasí nám moooc přeje. To jsme potřebovali. Příroda je krásná. Dorážíme do informací, kde se nás pán ptá jako co tu děláme. Tak říkáme, že chceme na Ben Nevis, tak se nás ptá jestli dneska a my že jo. A první otázka, máte boty ?:D Já v teniskách, Míša v takovejch lepších botech, ale taky nic moc:D a my že ne:D A on jakou cestou chceme jít..tak jsem mu ukázala...A on si vzal bloček s fotkama a začal ukazovat: tak půjdete tady...v pohodě, tady to začne být kluzké a mokré, tady fouká studený vítr a budete se cítit jak když je mínus šest, otočí na další fotku...kde jde pět lidí s cepínama a s vybavením ve sněhu, a tady skončil :D Takže nás chtěl asi odradit :D Tak jsem řikala, že určitě teda nahoru nepůjdeme :D A on že at si užijeme procházku to jo...ale že prostě bez vybavení....ani ránu.
     A tak jsme šli...už od začátku celého výletu, kdy jsme viděli na všech těch skotských horách sníh, jsme si řikali, že asi na Ben Nevis těžko budeme moci jít...Takže jsme pak spíš byli překvapení kam jsme se až dostali...Každopádně cesta byla zdlouhavá, chvílema velice náročná a nebezpečná...Stačí aby se vám zamotala šiška a může to dopadnout špatně. A proto jsem často odpočívala, jedla, pila...ale stejně sem měla takový divný pocit..asi je to tou námahou a tím vzduchem. Po cestě nacházíme taky dopis taťkovi, jak jim moc chybí a jak na něj myslí...zahynul tam. A hodně lidí si myslím, že už tam umřelo...ono když to lidi podcení a jdou tam v mlze..nebo nemaj vybavení...tak je to hned....stačí někde spadnout, převážit se...cokoli...
     Cesta nám tedy trvala asi 3 hodiny, nikam jsme nespěchali..nejdřív se jde po jiné hoře, když se dostanete nahoru, tak je tam jezero, to bylo zamrzlé a odtamtud se přechází na horu Ben Nevis.

       My tedy obědváme..fouká studený vítr..jinak když jdete tak je to v pohodě...svítí sluníčko, paráda...Poté začínáme jít po sněhu, párkrát se zaseknu nechci uklouznout..Jo! Rozbil se mi i druhý zip u batůžku...ale dá se ještě furt nosit, aniž by to vypadalo blbě :) asi si ho taky zvládnu spravit..:)zkusim to:) Cestou potkáváme jelena, který už je na lidi zvyklý..a tak si ho fotíme z cca pěti metrů. Přiblížili jsme se k onomu místu, které jsme viděli už hodně zdáli...Je to místo plné sněhu s kopečkem nahoru..já to jdu hrdě zkusit...v půlce toho Míša řiká, že to nepřejde...a já zastavím..to byla chyba..kouknu se dopředu a vidím tam ten kopeček...který bych asi nevyšla...a na druhou stranu se bojím otočit a jít nazpět. Avšak pak se otočit zvládnu a tím to pro nás končí. Na chvíli si tam sednem a čekáme jak to vyjdou ostatní...ale ti mají vybavení, nebo aspon hůlky nebo cokoli :) Pak vidíme skupinku která se zatím drží za ruce..v pěti..a pěkně klouže..měli tenisky :D stejně kdybychom se dostali přes tento bod, sníh je všude dál..a na vrchol bychom se nedostali.

Toto je to místo..

A tady jak se z něj vracím.

Tady jsou ti v těch teniskách stojící na skále...kdyby spadli, zamotali se, uklouzli jsou tuhý...byl tam sráz...

to místo naposled, pro porádnou dokumentaci :)

Krásný výhled i na jezera :)

Vracíme se tedy zpátky...svítí sluníčko a je teplo na mikinu..je prostě krásně :) (kdybychom tam byli o den dýl-mlha a hnusně, fakt klika)

Medituji :D

        Nohy už moc neposlouchají..ale musí jít...chvíli si pak v základním táboře odfrkneme a jdeme nazpět do Fort William. Tam hledáme mekáč, ale je to městečko malé, a tak nenacházíme. Poté vybíráme nejlevnější fast food a kupujeme si na pokoj hambáče a hranolky. Po cestě mi Míša koupí blízátko, protože ho mooc prosím :) pak ještě do teska, a pak už na pokoj spapat véču :) Já poté spím, pže jsem mrtvá. Pak se samozřejmě ještě proberu, dám spršku atd..a papá :) Další den nás čeká Loch Ness se spaním ve městě Inverness. :)

Při cestě nazpět...

Spokojená na pokoji :)